Networking jsem si představovala jako posezení v hospodě s tím, že se seznámím s lidmi, kteří si sednou vedle mě a s nimi se budu bavit celou dobu. Překvapení pro mě bylo, že ten první networking byl v pohodovém duchu v pěkném bytě, kde se nás sešlo asi 10 a atmosféra byla neformální, jednoduše pohodová.

Pohodová však neznamená, že nebyla vedena profesionálně. Tomáš dal času a formě rámec, abych to vysvětlila přesněji. Energicky vysvětlil, co nás čeká a jak to bude probíhat. 

Následně se měl každý do minuty představit. Tady byl pro mě trochu kámen úrazu, že jsem už vůbec nevěděla, co jsem si to napsala, tak bych svůj výstup hodnotila jako velmi improvizovaný. Rozhodně jsem se svými slovy nebyla za jedno, dostavila se nervozita, zapomněla jsem pomalu i to, jak se jmenuju.

Následovalo téma otázek, které měly být také připravené. Tady už jsem se začala trochu chytat, ale Tomáš každému otázky zkonzultoval, aby to nebyl promarněný čas, autorská slepota funguje všude, takže zpětná vazba se hodila. Každý si připravil 3 otázky a hledal na ně nezávislé odpovědi od spolunetworků. 

Tahle část mě bavila nejvíc tzv. speed networking, kde každý měl 4 minuty na to, aby si popovídal s jedním účastníkem. Každý s každým a už se vynechalo úvodní představení, jen se řešily otázky. Ve výsledku vlastně ani nešlo tolik o odpovědi, ale o to navázat řeč s cizím člověkem a zjistit, jak si můžeme být vzájemně užiteční.

Tady mi docvaknul jeden velký AHA moment, že jsem extrovert, který je považovaný za introverta (protože přeci ajťák je od přírody introvert). Uvědomila jsem si, že potřebuji více chodit mezi lidi, že mi přináši tento způsob komunikace rovnováhu práce u počítače, která je víceméně osamoceně v kanceláři. 

Odpoledne ty 4 hodiny pod vedením organizátora Tomáše Řezníčka velmi rychle utekly. Zjistila jsem, že formulovat svá slova tak, abych sdělila to, co mám na mysli, musím  ještě trochu potrénovat, protože ne vždy příjemce zprávy chápe stejně to, co já říkám. Byl to však velmi dobrý tréning a už jsem věděla, že chci jít na další akci, abych se lépe osmělila mluvit před více lidmi a dokázala definovat svoji nabídku.

Díky tomuto networkingu jsem si lépe uvědomila, jak popsat lépe svoji nabídku a jak se lépe ptát protějšku, abych vůbec zjistila, jestli moje služby potřebuje.

Jet či  nejet na další networking nebyla ta správná otázka, otázka byla, jestli jet zase na obě další akce následný měsíc nebo jen na jednu. S rozhodnutím mi pomohl Tomáš, jela jsem na obě akce.

Na CEO/B2B networking jsem řešila kromě přípravy ještě dress code. Naštěstí má Tomáš na webu fotografie z předešlých akcí, takže jsem si mohla udělat představu, jak se obléknout. Nicméně jsem využila příležitosti a pro takovou nóbl akci si raději pořídila nové šaty. Promluvit před všemi účastníky a představit se byla opět výzva, trochu se mi zadrhnul hlas, ale zvládla jsem to. I tato akce mi však přinesla výzvu, že je co zlepšovat v osobním vystupování i definování  jasné jednoduché nabídky.

Tento networking pro mě byl jiný tím, jak se konal ve formálním prostředí. Krásné prostory K+K Central hotelu působí velmi příjemně a noblesně. V recepci mě nasměrovali na správný konferenční sál. Tam už stál Tomáš s úsměvem od ucha k uchu a vítal mě. To mi hned dodalo na pozitivním dojmu a bylo  jasné, že i tato akce se ponese v přátelském duchu.

Postupně přicházeli všichni účastníci, dostali instrukce a ihned komunikovali s ostatními, protože zadaný úkol zněl jasně. Tady neprozradím, co bylo úkolem, abych Tomášova esa neprozrazovala, jeďte se na networking podívat osobně, osobní prožitek je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat.

Jednoduše profesionálně a ve speed tempu proběhlo odpoledne, ze kterého jsem si odnesla supr kontakty, doporučení i tipy na další spojení, která pro můj byznys mohou znamenat růst.